Další projekty

Vedle Velkolhoteckého projektu a KočéBRování se KočéBR a Vítězslav Větrovec rovněž věnují tvorbě inscenací a performancí či workshopům, které bývají neodmyslitelně spjaty s místy, kde jsou připraveny a uvedeny. Vychází mnohdy z lokální paměti a genia loci míst, které slouží KočéBRu jako jeden z hlavních inspiračních zdrojů při jeho tvorbě, společné je jim rovněž vnímání divadla jako ojedinělé, neopakovatelné události.

Inscenace:

O chudé děvečce maršovské (festival Horní Maršov – Otevřené muzeum 2013)

O té naší ulici (festival Horní  Maršov - Otevřená ulice 2014)

Studynka róbená

Workshopy:

Obnova paměti prostřednictvím divadelní inscenace (festival Přemostění 2014)

O CHUDÉ DĚVEČCE MARŠOVSKÉ

Maršovská fara je chudá děvečka. Tato chudoba je tíživější pro nepříznivé potíže s milostivou vrchností, která nepřispěje ke zkrášlení Domu božího. Pokud se potřebuje něco pořídit, pořizují si farníci sami…

Scénář inscenace byl montáží dobových kronik, zápisků a porůznu sesbíraných informací o maršovské faře a o čtyřsetleté lípě, která je její sousedkou již po několik staletí. Zpracovával témata mizení, odcházení, zapomínání a také umožnil divákům nahlédnout atmosféru, kterou bylo dáno divadelníkům při přípravě inscenace zakusit při týdenním pobytu a zkoušení v Horním Maršově či při studiu rozličných materiálů (etnografické, historické, geografické a jiné studie, lokální kroniky aj.). Inscenaci hudebně doprovázel i místní pěvecký sbor Berthold, díky kterému v ní zazněly i lokální lidové písně.

O chudé děvečce maršovské

Scénář a režie: Vítězslav Větrovec

Hudba: Pěvecký sbor Berthold, Tereza Koláčková

Účinkovali: Josef Zachar, Lenka Fajmonová, Jana Nechvátalová, Slávek Bílský

 

O TÉ NAŠÍ ULICI

Scénář inscenace byl vytvořen montáží rozhovorů maršovských obyvatel a dobových kronik pojednávajících o Třídě Josefa II. (ulice, která napříč protíná Horní Maršov a tvoří hlavní cestu do Pece pod Sněžkou, díky které se Maršovu často přezdívá „poslední zatáčka před Pecí“). Inscenace byla scénována formou „průvodového“ divadla, kdy se diváci zastavovali na ulici na jednotlivých místech (budov, stromů etc.), o nichž inscenace pojednávala.

Scénář: Anna Klimešová

Režie: Vítězslav Větrovec

Účinkovali: Josef Zachar, Lenka Fajmonová a Michaela Šebestová

STUDYNKA RÓBENÁ

Divadelní průlety osudů členů jedné (ne)obyčejné rodiny z Letovic. Máme se dnes opravdu tak špatně? Problémy, útrapy, neštěstí, bědy a muka - ale hlavně se z toho nepo…! Nějak bylo, nějak bude. Auto vás může srazit kdykoliv. Užít si to. Navzdory.

Inscenace vznikla na základě rodinné kroniky a sborníku písní Studynka róbená, jejichž autorkou byla učitelka Věra Škápíková. Tvůrci nahlédli nejen do historie jedné rodiny, ale i do osudů její kronikářky, jež se nesmazatelně zapsala do paměti letovického regionu. Inscenace s omezeným počtem repríz byla uváděna v období od listopadu 2013 do února 2014 pouze ve vsích a městech, jejichž obyvatelé na Věru Škápíkovou doposud vzpomínali a na které ona sama ve svých zápiscích pamatovala.

Součástí některých představení byl rovněž i koncert vokálního, lokálního a nelineárního pěveckého tria Kundinky, které zpracovává malohanácké písně obsažené ve Škápíkové sborníku Studynka róbená v nečekaných úpravách. Zajisté není bez zajímavosti, že jednou ze zpívajících děv tohoto uskupení je i jedna z vnuček samotné Věry Škápíkové.  

„(…)

Věra Škápíková, za svobodna Jeřábková, se narodila 18. července 1929 v Brně. Od dětství žila v Letovicích. Záhy projevila hudební talent a rodiče jí našli soukromého učitele hudby, a to Aloise Matějku, který byl žákem Leoše Janáčka. U něj se učila hře na klavír. Po gymnáziu studovala češtinu a hudební výchovu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Už v roce 1950, tedy ještě za studií, začala vyučovat na gymnáziu ve Vyškově.

 (…)

,Padesátá léta byla pro ni velmi těžká, a to nejen kvůli politické situaci. Když mně bylo tři a půl roku a Daniele necelý rok, tatínek nečekaně zemřel. Vrátili jsme se do rodných Letovic a maminka nastoupila jako učitelka na základní škole a poté vyučovala hudbě na Lidové škole umění v Letovicích. Současně dálkově studovala zpěv na konzervatoři v Brně. K již tak nelehké životní situaci se přidávala skutečnost, že jako učitelka v této době musela čelit příkořím komunistického režimu kvůli svému hlubokému náboženskému přesvědčení. Teprve v době politického uvolnění mohla krátce zastávat místo ředitelky letovické Lidušky,´ zavzpomínala dcera Věry Škápíkové Eva Nečasová, která je ředitelkou blanenského muzea.

Dvanáct let žila Věra Škápíková v Letovicích jako vdova se dvěma dětmi. Při životě ji držela řada přátel. Mezi nimi byl i Jan Škápík, za kterého se v roce 1967 provdala a narodila se jim dcera Jitka. Rodina se odstěhovala do Blanska a Věra Škápíková začala pracovat na Lidové škole umění v Blansku, kde působila mnoho let jako učitelka zpěvu, hudební nauky, hry na klavír a později jako korepetitorka v oboru taneční a rytmická výchova. ,Vychovala dlouhou řadu žáků, mnoho z nich se dnes umění věnuje profesionálně a často na ni vzpomíná jako na svou milovanou učitelku, která jim do života dala hluboký hudební, kulturní, ale i lidský základ. Po celou dobu svého působení v Blansku se snažila přispět k rozkvětu kulturního života ve městě – hrála ochotnické divadlo, výborně zpívala, organizovala nejrůznější akce a vedla několik pěveckých souborů, s nimiž účinkovala na řadě koncertů a vystoupení,´ popsala Eva Nečasová.

 Na počátku devadesátých let přešla Věra Škápíková z LŠU na Soukromou základní uměleckou školu manželů Jeřábkových v Blansku, kde vyučovala až donedávna. Kromě toho učila krátce dramatickou výchovu i na Soukromém gymnáziu v Rájci, kde mimo jiné se studenty hrála ochotnické divadlo a jistě nejen proto byla i tam velmi oblíbená.

,V roce 2001 oslavila maminka 50 let své pedagogické práce. Její žáci jí z vděčnosti za celoživotní dílo uspořádali k tomuto výročí slavnostní Koncert pro Věru, na kterém jí vzdali hold. V té době se také s manželem přestěhovala z Blanska zpět do svých rodných Letovic, kde se začala věnovat práci pro město, pro jeho kulturu a historii. Kromě lásky k hudbě, která ji provázela celý život, milovala cestování a řadu let působila jako průvodce turistů doma i v zahraničí. Jejím nejoblíbenějším pracovištěm v posledních letech bylo Muzeum Blansko. Byla správcem muzejní knihovny a se zápalem sobě vlastním pořádala pod hlavičkou blanenského muzea vlastivědné výlety po krásách a zajímavostech naší země. Letos se konal už jejich jedenáctý ročník. Na tyto výlety jezdila řada lidí, kteří si ji jako průvodkyni zamilovali, protože byla výbornou organizátorkou, vypravěčkou, pamětnicí a vždy a za všech okolností hýřila optimistem a energií,´ řekla ředitelka muzea.

Před několika lety navázala na svou diplomovou práci a začala sbírat lidové písně blanenského kraje. Výsledkem je právě sbírka Studynka róbená, kterou blanenské muzeum uvedlo na trh.

,Je neuvěřitelné, kolik toho maminka ve svém pokročilém věku zvládala. Jiní se ve stáří věnují jen sami sobě a uzavírají se před světem. Ona se ale stále chtěla rozdávat plnými hrstmi a být až do posledních chvil užitečná. Byla připravena pouštět se do nových a neznámých věcí, zároveň velmi ráda předávala dalším generacím časem zapomenutá moudra předků. Všichni u ní vždy nalezli otevřenou náruč i v takových chvílích, kdy je jiní zatracovali. Své blízké bezmezně milovala a dokázala jim odpouštět jako nikdo jiný. A právě proto, že svým blízkým toho mohla ještě tolik předat, že byla jejich manželkou, maminkou a babičkou celý život na plný úvazek, právě proto je její náhlý odchod mnohem bolestivější, než si kdo z nás kdy dokázal představit,´ uzavřela Eva Nečasová.“

/https://www.boskovicko.cz/cislo.phtml?section=2&iss_id=213#art_7111//

 

Studynka róbená aneb Veletucet osudů lidí z Blanenska a okolí dle vyprávění Věry Škápíkové a jejích potomků

Scénář a režie: Vítězslav Větrovec (na základě rodinné kroniky Věry Škápíkové)

Scénografie: Natálie Pelcová

Hudba: Petr Míka

Produkce: Simona Trávníčková

Účinkovali: Josef Zachar, Petr Míka, Jan Neugebauer, Simona Trávníčková, Gabriela Veselá a Natálie Pelcová

Premiéra: 18. listopadu 2013 v Blansku

Navštívená města a vsi (listopad 2013–únor 2014)

Blansko, Vranová, Letovice, Vanovice, Boskovice, Brno

OBNOVA PAMĚTI PROSTŘEDNICTVÍM DIVADELNÍ INSCENACE

Anotace workshopu:

Pokus o divadelní uchopení vybraných historických momentů Mostecka. Scénář malého inscenačního tvaru (o max. délce 20 minut) byl montáží textů z dobových novinových článků, kronik či rozhovorů s pamětníky. Pokusili jsme se z paměti jednoho konkrétního města vyzdvihnout ty momenty, které měli bezprostřední vztah k současnému Mostu a jeho tématům. Výsledný tvar rovněž byl po formální stránce inspirován postupy a principy lidového a pouličního divadla.

Termín konání:

28.–30. března 2014, Most