KočéBRování 2012: Ílias

Menelaos, Agamemnón, Achilles, Patrokles, Hektor, Paris, Odyseus, Priamos, Aeneas, Ajax, Nestor a desítky a desítky dalších reků a hrdinů ve čtyřiceti minutách dobývání Tróje na motivy Homérovy Iliady. A možná přijdou i bohové!

Představení Ílias divadla KočéBR volně navazuje na předchozí inscenace využívající principy a postupy pouličního a lidového divadla Kytice a Tele uvedených v předchozích ročnících festivalu Brněnský Lunapark aneb Divadlo ke kávě a projektu KočéBRování.

Ílias

Scénář a režie: Vítězslav Větrovec (na motivy Homérovy Iliady)

Scénografie: Katarína Kováčiková

Hudba: Tereza Koláčková, Tomáš David

Produkce: Ludmila Havelková

Účinkovali: Tomáš David, Vojtěch Johaník, Veronika Lazorčáková a Tereza Koláčková

Premiéra: 19. dubna 2012 v Brně

Navštívená města a vsi (v termínu od 30. července do 10. srpna 2012):

Osová Bitýška, Křižanov, Pavlínov, Bory, Trnava, Kněžice, Těmice, Kámen, Chýnov, Chotoviny, Hojovice, Strmilov, Velká Lhota, Dačice, Slavonice, Český Rudolec, Nová Říše, Horní Újezd

DOKUMENTACE (CZ):

Dokument Lucie Harapátové KočéBRování 2012

 

(...)

Průtrž mračen, nedostatek deštníků a běsnící davy fanoušků hokejové Komety jen o pár ulicí dál – nic z toho nedokázalo příznivcům divadla zkazit zážitek z dalšího lunaparkového představení. Větrovcův KočéBR se pokusil o zdánlivě nemožné – nacpat dlouhý a komplikovaný příběh do sotva čtyřicetiminutového představení. Když se jim to loni podařilo s celou Erbenovou Kyticí, letos si troufli rovnou na Homéra. I přes nepřízeň počasí se hrálo venku, a kdo neváhal riskovat mokrý šat, nelitoval.

Před bránou Cafe Podnebí zaparkovala postarší bílá dodávka. Dopravní prostředek herců byl zároveň zamýšlen jako hlavní kulisa. ‚Agamemnón, Achilles, Patrokles, Hektor, Paris Odyseus, Priamos, Aeneas, Ajax, Nestor a desítky a desítky dalších reků a hrdinů ve čtyřiceti minutách dobývání Tróje na motivy Homérovy Iliady. A možná přijdou i bohové,‘ slibovali organizátoři.

(...)

Hercům se v dešti rozpíjel make-up a každý druhý padlý bojovník se poctivě vyválel v kaluži před chodníkem. Podotýkám, že celé dvě armády Řeků a Trojanů se vším všudy ztvárnili pouze dva herci. Přes to všechno hýřili energií, verše recitovali bez zaváhání a hravě do děje zapojovali diváky.

(…)

Originál Iliady má 24 zpěvů a 15 tisíc veršů. Nejtěžší bylo zkrátit epos tak, aby hra nebyla příliš dlouhá, ale zároveň aby diváci o nic nepřišli. ,Postupně jsme ten text seškrtávali. Vytvořili jsme tři verze hry, než na to vůbec přistoupili herci, a další tři při zkoušeni,´ popsal Větrovec. KočéBR si ve svých inscenacích hraje s principy zkratky a filmového střihu. V některých scénách Iliady se herci převtělili do role reportérů a některé události odvyprávěli zpravodajskou dikcí, aby zůstalo dost prostoru pro akčnější scény.

(...)

/https://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/extra/173073-homer-a-vetrovec-hektor-sachillem-se-utkali-v-desti/ /

 

Homér dětem

Sehrát celou Iliadu v padesáti minutách pro dětské publikum je stejně odvážné jako hajlovat před policistou. Kvartet herců divadla KočeBR však netřeba pranýřovat, k mému neuvěření se jim to více méně povedlo. Ten Homér, nikoliv hajlování…

Zjevným nedostatkem byla leda scéna Malého náměstí – právě tam zabrzdili svou dodávku a pódium v jednom. Daktylské hexametry soupeřily o pozornost diváků s chrapotem dopravy a s decibely bigbeatu z Kavčího plácku. A kdyby herci zůstali jen u recitace, děti by zemdlely nudou. Rozpačité byly i sekvence s výčty řeckých jmen, jež připomínaly telefonní seznam. Zpětně uznávám, že dopomohly vytvořit iluzi epické šíře.

Ilias však popisuje především boj, tedy akci. Herci na úvod slíbili, že krev stříkat nebude jako při jejich inscenaci Kytice – takže: Přistupte blíže! Opatrné publikum se nicméně dočkalo překvapení. Obdrželo zbroj a instrukce k válečným pokřikům, což v prťatech vzbudilo jejich nejtemnější struny. Herci, střídající role reků jak ponožky, se řezali meči, děti vzrušeně vřískaly, herci řezali děti, děti prchaly za štíty maminčiných sukní… A slepý Homér se tlemil, pivo ve vousech.

Výborná byla hudební složka, zejména časté vícehlasy, a arzenál divadelních nápadů včetně přesahů do dnešní doby (např. využití televizních postupů, jako je reklama či zpravodajství). Antice to neuškodilo.

(…)

/https://www.divadelni-noviny.cz/open-air-hradec-kralove-svedovane-filmy-kocebr-ilias-tomas-jarkovsky-rozhovor-back-to-bullerbyn-o-muzi-ktery-sel-za-sluncem-amorte-mio-sestry-v-roji-divadlo-borsc-meze-tolerance-vojtech-polacek/

 

DOBÝT TRÓJU ZA 50 MINUT

                V posledních dnech je možné v ulicích Hradce potkat divadlo KočéBR. Jde o spolek bývalých absolventů brněnské JAMU, který vystupuje pod uměleckým vedením Vítězslava Větrovce. Jejich představeni Ílias je ambiciózním pokusem vtěsnat deset let obléháni Tróje do 50 minut. Tohoto zdánlivě nemožného úkolu se navíc zhošťují venku pod širým nebem. Daří se jim to i proto, že si dobře uvědomuji, co pouliční divadlo obnáší.

USTAVIT DIVADLO

Pouliční divadlo na svých interpretech především vyžaduje vyvolat pozornost a udržet si ji.

Z tohoto důvodu používá výrazné líčení, expresívní mimiku, výrazné gestace a volí co nejpřehlednější členěni situací. Na ulici je třeba divadlo nejprve ustavit a k tomu existují určité rituály. Soubor prochází ulicemi a zve diváky na svou produkci, která se bude konat na určitém místě, v určitý čas, jinak řečeno, předznamenává samotnou událost divadla. A když už jsou na místě, herci i diváci, stejně to ještě k divadlu nestačí. Musejí se uvést, protože někteří přihlížející, kteří se chytili kdesi po cestě, vůbec nevědí, co se to vlastně chystá.

NAVÁZAT KONTAKT

Zdaleka ale nemají vyhráno – co je v klasickém kamenném divadle samozřejmostí, se zde již stává vlastní náplní divadla. Pozornost, kterou vzbudili v divácích, musejí stále udržovat. Diváci jsou vrtošiví a nestálí, jako by už samotná nepřítomnost střechy nad hlavou a alespoň jedné stěny nepřetržitě rozkládala často těžce nabývanou pozornost. I k tomuto má divadlo vlastni prostředky a rituály, především hraje na diváky mnohem víc než v jiných typech divadla, „jde do kontaktu“ a často se snaží učinit z diváka partnera, někoho, komu jde o společnou věc. To je na pouličním divadle zřejmě nejobtížnější, pokud se toho nemá dosáhnout na úkor diváka nebo nějakou lacinou formou vtahováni do hry.

RÁMOVAT: „TOTO JE DIVADLO“

Pouliční divadlo má proti sobě vytrvalého protivníka, jímž není divák, ale prostředí, ve kterém se odehrává. Stačí drobnost a u diváků radikálně klesá pozornost. Zatímco v kamenném divadle by pouze spadl řemen, na ulici divák často odchází. Pouliční divadlo je mobilní, hrací prostor se přesouvá s herci, takže vedle pozornosti si musí neustále hájit svůj hrací prostor. Herec v kamenném divadle má svůj vymezený prostor, své tři stěny, které mu zaručuji určitý komfort, divadelní iluzi. A to, i když tuto iluzi neustále narušuje. Stále jde o platnou konvenci. Potýkají se tak i v samotném představení s problémem, který v kamenných divadlech většinou řešit nemusí. Je třeba rámovat situaci, nejčastěji pracují s prostou a mobilní scénografií, která sama nevytvoří vymezený hrací prostor. Pěkným příkladem v představení Ílias je výstup, ve kterém se představuje Agamemnón. Dva herci, každý z jedné strany, obestoupí herce uprostřed, pohyby všech se značně zpomalí a herci zvolna ustupují k jedné straně se zdvihnutýma rukama. Herec uprostřed nasadí výraz sochy, která ještě více zvýrazní umělost situace. Uprostřed ulice vznikne na okamžik živy obraz jen s využitím herců, jejich pohybu a líčení. Pouliční divadlo spotřebuje mnohem vice energie na to, co je v kamenných divadlech samozřejmostí, na samotný fakt, že se někde na nějakém místě odehrává divadlo. Na druhou stranu, pokud se představení povede, je to takový malý zázrak. Tam, kde zprvu nebylo nic, ejhle divadlo!

Pep

/HADRIÁN - zpravodaj přinášející denní pohled z první linie Mezinárodního divadelního festivalu v Hradci Králové, č. 7 – 27. června 2012/

 

(...)

Hned po skončení jsem se co nejrychleji přesunula na Malé náměstí, kde už tou dobou začínalo hrát divadlo KočéBR svou Iliadu. A započala krvavá řež mezi Trójany a Achajskými. Jen, co jsem se stačila zorientovat ve změti jmen, už jejich majitelé padali jako mouchy. Ještě štěstí, že děj pravidelně přerušovalo zpravodajství ze studia Olymp, aby nám samotný Zeus ze svých výšin na střeše dodávky či moderátoři Kyklop a Kraken a další mohli celou situaci vyložit. Statný Achilleus uražen se stále odmítá zapojit do bojů, Agamemnón ošálen klamným snem posílá svá vojska na smrt, Patrokles umírá rukou Herakla a Achilleus konečně bere do rukou meč. A to všechno zvládli dva herci (Tomáš David a Vojtěch Johaník) a jedna herečka (Veronika Lazorčáková), neboť herečka další (Tereza Koláčková) v roli Dia neopouštěla svou střechu. Pravda, že do rolí k smrti odsouzených vojáků neváhali obsadit diváky. Na KočéBR se dozajista vydám i do třetice. A maraton pokračoval.

(...)

/https://divabaze.cz/report/81-report/738-hradecke-evropske-regiony-den-4.html/