Velká Lhota

Historie

Iniciátorem projektu, který započal v roce 2008 uvedením inscenace Svatba na Velkolhotecku aneb Divadelní rekonstrukce svatebních zvyklostí, jak je v roce 1933 podle vyprávění rodiny Závodských zaznamenal a písně zapsal profesor Robert Smetana, byl Josef Kovalčuk (dramatik a bývalý dramaturg HaDivadla, Husy na provázku či Národního divadla v Praze, pedagog JAMU), který kvůli jeho realizaci oslovil tehdejšího studenta činoherní režie Vítězslava Větrovce. Ten (až na jedinou výjimku v roce 2009) v projektu pokračoval i v dalších letech.

Historie Velkolhoteckého projektu se skládá ze dvou fází: obnovy lidových tradic a obnovy paměti vesnice a rozšíření jejích hranic. V druhé KočéBR zároveň organizuje ve Velké Lhotě mezinárodní divadelně-antropologický festival, kterého se účastní divadelníci ze Španělska, Finska, Turecka a dalších zemí se svými vlastními performancemi. Inscenace, které ve Velké Lhotě Větrovec v této fázi projektu uvádí, čerpají svá témata z dosud živé paměti vsi a jejich scénáře jsou mnohdy montáží autentických rozhovorů s obyvateli Velké Lhoty a jejího okolí.

Velká Lhota

Velká Lhota je malá vesnice (necelých 200 obyvatel) v okrese Jindřichův Hradec (Česká republika). Kromě rozsáhlého písňového fondu, který zde ve 30. letech 20. století sesbíral muzikolog a folklorista Robert Smetana, je rovněž výjimečná z hlediska historického a náboženského: spolu s několika přilehlými vesnicemi (Šach, Radlice) byla v pobělohorské době stíhána represemi kvůli svému náboženskému (evangelickému) vyznání – o to silnějšími vzhledem k faktu, že se Velká Lhota nachází v oblasti převážně katolické. V době po vydání tolerančního patentu Josefem II. (1781) eskalovaly problémy rovněž mezi samotnými velkolhoteckými evangelíky, které vyústily v postupnou výstavbu dvou kostelů (helvetského a augšpurského vyznání), které ve Velké Lhotě stojí dodnes (bohoslužby probíhají pouze v jednom z nich, v tom „dolním“, zatímco v „horním“ probíhají koncerty místního pěveckého sboru Festivia Chorus manželů Čudlých). Zdejší obyvatelé však kostel kvůli bohoslužbám navštěvují jen zřídka.

Jako doplňující charakteristiky této vsi můžeme ještě uvést nepřítomnost pošty i obchodu, překvapující velikost školní budovy, kterou navštěvují žáci prvního stupně z Velké Lhoty a okolí, nedávné zřízení knihovny či dodržování některých lidových tradic (zejména velikonoce, čarodějnice a slavnosti týkající se příchodu nového roku). Samozřejmá je i přítomnost dobrovolného hasičského a mysliveckého sboru a svazu žen.

Obnova lidových tradic

V této fázi projektu se KočéBR zaměřoval zejména na divadelní ztvárnění velkolhoteckých lidových tradic, zvyklostí, obyčejů, lidových písní a vybraných momentů z historie vsi. Inscenace byly uváděny na velkolhotecké návsi a účinkovali v nich zejména studenti JAMU pod režijním vedením Vítězslava Větrovce.

2008

Svatba na Velkolhotecku aneb Divadelní rekonstrukce svatebních zvyklostí, jak je v  roce 1933 podle vyprávění rodiny Závodských zaznamenal a písně zapsal profesor Robert Smetana)

2010

Velkolhotecká lípa aneb Divadelní ztvárnění příběhů, pověstí, písní, zvyků a obyčejů z Velké Lhoty a okolí podle zápisů Jana Karla Zamazala, Roberta Smetany a dalších

2011

Velkolhotecké pašije aneb Divadelní ztvárnění pašijového příběhu, jak na Květnou neděli a na Velký pátek v evangelické církvi augšpurského vyznání ve Velké Lhotě čten a zpíván byl

Obnova paměti vesnice a rozšíření jejích hranic

V roce 2012 byla ve Velké Lhotě poprvé představena inscenace, jejímuž uvedení předcházely dokumentované rozhovory s velkolhoteckými obyvateli a která pojednávala o tématech polozapomenutých, dosud přítomných v živé paměti vsi a jejích obyvatel, avšak ne dostatečně reflektovaných. Nezřídka inscenace uvedené v této fázi projektu pojednávají o konkrétních osobnostech, které byly pro velkolhoteckou komunitu nějakým způsobem významné či směrodatné (jak lze ostatně vyčíst z názvů jednotlivých inscenací). S tématy přicházejí za divadelníky mnohdy sami obyvatelé Velké Lhoty.

Pro druhou fázi Velkolhoteckého projektu je rovněž typické jeho rozšíření do podoby mezinárodního divadelně-antropologického festivalu v roce 2013. Divadelníci ze Španělska, Portugalska, Finska a Turecka se v přípravné fázi projektu seznamují s Velkou Lhotou a jejími obyvateli a vybírají ze svých domovů taková témata, která by před velkolhoteckým publikem mohla dostatečně rezonovat. Tyto performance a inscenace jsou pak uváděny nikoli na velkolhotecké návsi, ale na různých dalších místech ve vsi či v jejím okolí (rybník, knihovna, kostel aj.).

2012

Kterak se lhotecký rodák František Macků domů navrátil a s divadelníky z Brna tam besedoval

2013     

Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali (festival):

Velkolhotecký otvírák

Hacivat & Karagöz

Mi abuela Pilar

Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali, studenti divadelní jim to překládali, zkušení divadelníci, ty staré páky, jim k tomu přitakávali a velkolhotečtí obyvatelé mnohé očekávali

2014    

Velkolhotecké divadelní rejžování (festival):

Velkolhotecký otvírák

Kalevala jenom z mála

Kriplíci

Deli Dumrul

Velkolhotečtí pěvci aneb Jak se ve Velké Lhotě zpívávalo a již se nezpívá (a je to jedno, protože…)