Velkolhotecká škola

Program festivalu byl poprvé obohacen o přítomnost zahraničních studentů divadelních škol (Španělsko, Turecko, Finsko), kteří ve Velké Lhotě pojednali rovněž o svých domovinách a lidových zvycích, a to ve třech krátkých divadelních inscenacích (Velkolhotecký otvírák, Hacivat & Karagöz, Mi abuela Pilar) hraných v původních jazycích. Zakončení nově vzniklého festivalu pak představovala inscenace s všeříkajícím názvem Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali, studenti divadelní jim to překládali, zkušení divadelníci, ty staré páky, jim k tomu přitakávali a velkolhotečtí obyvatelé mnohé očekávali v režii Vítězslava Větrovce.

Předlohy jednotlivých inscenací představovaly zejména rozhovory a autorské texty zahraničních divadelních studentů, rozhovory s velkolhoteckými obyvateli, panem učitelem Františkem Havlíkem (který ve Velké Lhotě učil v letech 1956-1986), školní kroniky z Velké Lhoty z první poloviny 20. století a v neposlední řadě zkušenosti herců a studentů zažité během letošních i dřívějších výjezdů do Velké Lhoty.

Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali (festival)

Koncept:            Vítězslav Větrovec, Marika Smreková

Produkce:          Hanna Kunterbunt, Anna Machová

Výtvarnice:        Elina Ortamo, Katarína Kováčiková

Supervize:          Josef Kovalčuk

Uvedení:             21. a 22. června 2013 ve Velké Lhotě

Velkolhotecký otvírák

Spíše než divadelní inscenací byl Velkolhotecký otvírák společným setkáním tvůrců a jejich publika. Jednotliví herci se během něj divákům představovali a podávali jim informace o svých domovinách (ať už za hranicemi či v České republice). Představení se spočívalo v předání daru, který byl typickým pro danou národnost a rodiště studenta a který byl rovněž vyjádřením díků za chování velkolhoteckých obyvatel k účastníkům projektu a v neposlední řadě také krátkou performancí, kterou si každý z vystupujících připravil samostatně. Zahajovací večer byl tedy odstartován úryvky z tureckého tradičního svatebního obřadu (snad i v symbolické návaznosti na první inscenaci uvedenou ve Velké Lhotě v roce 2008), krátkým proslovem hlavního organizátora a režiséra Velkolhotecké školy a poté již navázal sled krátkých performancí a etud (variace na španělskou koridu, tradiční španělský lidový tanec, příprava turecké rakije, moravská lidová píseň v podání španělské herečky aj.).

Koncept:             Vítězslav Větrovec a kol.

Dramaturgie:     Marika Smreková, Vítězslav Větrovec

Hudba:                Tereza Koláčková, Ferit Çelik

Účinkovali:          Vojtěch Johaník, Tereza Koláčková, Libuše Hašková, Natálie Pelcová, Jan Neugebauer, Anna Klimešová,                                  Jana Nechvátalová, Marie Bravencová, David Tchelidze, Anna Stropnická, Ibrahim Volga Mengü, Imren                                    Sengel, Ferit Çelik, Rebeca Izquierdo, Carolin Ramil Sanders, Ana Elisa Martínez Balmori, Ilayda                                                Akin, Paloma Berrocal Del Brío Martínez a Vítězslav Větrovec

Uvedení:             21. června 2013 „na hřišti“ ve Velké Lhotě

Hacivat & Karagöz

Scénář inscenace Hacivat & Karagöz vycházel především z rozličných tureckých pověstí a lidových her o postavách Hacivata a Karagöze, dvou charakterově protikladných přátel, kteří spolu zažívají v různých příbězích mnohá dobrodružství. V inscenaci pak tato nesourodá dvojice řešila spolu s diváky problém nezvěstného Jara a Hacivatovu a Karagözovu snahu zbavit svou zem vleklé zimy a sucha. Spolu s diváky se hlavní hrdinové vydali za Šamankou, která jim po správně zodpovězené hádance napomohla Jaro v paláci personifikovaného Zimy najít.

Inscenace, jež často přímo komunikovala s diváky a využívala nejen jejich reakce, ale i projíždějící cyklisty či řidiče automobilů, byla zakončena společnou radostnou oslavou navrátivšího se Jara a společným zpěvem s diváky.

Koncept:             Vítězslav Větrovec a kol.

Režie:                   Marika Smreková

Dramaturgie:     Vítězslav Větrovec

Hudba:                 Tereza Koláčková

Účinkovali:          Ibrahim Volga Mengü, Ferit Çelik, Imren Sengel, David Tchelidze, Anna Stropnická a kol.

Uvedení:             22. června 2013 před „horním kostelem“ ve Velké Lhotě

Mi abuela Pilar

Inscenace Mi abuela Pilar představená v trávě sedícím divákům v prostoru před okny místní fary a doprovázená španělskou hudbou zprostředkovávala velkolhoteckému publiku dojem rozdivočelého Španělska. Ten byl prokládán vyprávěním herečky Rebecy Izquierdo, která v této inscenaci ztělesňovala svou vlastní babičku, o životě v obdobně velké vsi jako je Velká Lhota ve Španělsku a o jejích prarodičích.

Scénář však nebyl pouhou životní historií babičky Pilar a jejího muže. Byly do něj zahrnuty i texty ostatních španělských herců – pohádková alegorie tematizující únosy dětí za Frankova režimu (Ana Elisa Martínez Balmori) či lidová katalánská pověst o hadu a pokladu (Carolin Ramil Sanders).

Koncept:             Vítězslav Větrovec a kol.

Režie:                   Marika Smreková

Dramaturgie:     Vítězslav Větrovec

Hudba:                 Tereza Koláčková, Ferit Çelik

Účinkovali:          Rebeca Izquierdo, Ana Elisa Martínez Balmori, Carolin Ramil Sanders a kol.

Uvedení:             22. června 2013 před budovou „dolní fary“ ve Velké Lhotě

Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali, studenti divadelní jim to překládali, zkušení divadelníci, ty staré páky, jim k tomu přitakávali a velkolhotečtí obyvatelé mnohé očekávali

Zakončení dvoudenního festivalu bylo věnováno zejména bývalé místní škole a učiteli Františku Havlíkovi, který ve Velké Lhotě učil 30 let, vychoval zde podstatnou část současných obyvatel a stál rovněž u stavby školy nové. Inscenace zpracovávala čtyři tematické roviny: tu první představovala historie místní školy (roky 1790–1974) s nejzásadnějšími událostmi, které potkaly nejen ji (tvůrci čerpali především z přepisů kronik a z rozhovorů s místními obyvateli), ale i území českého státu (s jeho proměnami, obdobími „rozkvětů“ i „pádů“), druhou osobnost Františka Havlíka (rozhovory s místními obyvateli a samotným Františkem Havlíkem), třetí podoba dětství prožitého ve Velké Lhotě (rozličné historky sesbírané v průběhu let ve Velké Lhotě) a čtvrtou vztah divadelních tvůrců, kteří se do Velké Lhoty navraceli již poněkolikáté k divadelníkům, kteří se Velkolhoteckého projektu účastnili poprvé. Do inscenace byly rovněž zahrnuty písně sesbírané ve Velké Lhotě a okolí Robertem Smetanou či písně dokreslující konkrétní dobu v českých (resp. československých) dějinách.

Scénář a režie: Vítězslav Větrovec

Dramaturgie:    Marika Smreková

Hudba:              Tereza Koláčková

Účinkovali:         Vojtěch Johaník, Tereza Koláčková, Libuše Hašková, Natálie Pelcová, Gabriela Veselá, Jan                             Neugebauer, Anna Klimešová, Jana Nechvátalová, Marie Bravencová, David Tchelidze, Anna Stropnická,                                 Ibrahim Volga Mengü, Imren Sengel, Ferit Çelik, Rebeca  Izquierdo, Carolin Ramil Sanders, Ana Elisa                                       Martínez Balmori, Ilayda Akin, Paloma Berrocal Del Brío Martínez

Uvedení:             22. června 2013 na návsi ve Velké Lhotě